Jak si nás našla Puma
Naše první kočička, aneb jak to všechno začalo.
Jednoho velmi teplého zářijového dne roku 2004 jsem seděla ve své kanceláři a pracovala na počítači. Po chvíli jsem se rozhodla vyvětrat si dveřmi, otevřela jsem je a šla dál pracovat. Najednou se za mnou z ničeho nic ozvalo něžné mňau! Otočila jsem se a ve dveřích stálo malé, vyhublé a umazané černé koťátko! Kdepak ses tu vzalo? Bylo mi ho tuze líto - to ho zase někdo vyhodil - nakrmila jsem ho svou svačinou ale to už přišel pán z hlídací služby, který si kočky také všiml a vynesl ji ven až za bránu objektu. Chudák - pomyslela jsem si, co s ní asi bude? Kdyby se tak ještě vrátila až budu v práci končit - vzala bych jí k nám domů... Hurá padla - vyběhla jsem z práce, ale kotě už tam nebylo... Cestou na autobus jsem ho stále vyhlížela, ale beznadějně. Přijela jsem domů a hned jsem zážitek o kočičce vyprávěla mému příteli Petrovi. Vyprávění jsem zakončila tím, že bych si tu černou číču hrozně přála... Tak to ne, možná nějakou jinou, někdy jindy, ale černou ne! Ta nepřekročí náš práh, nejsem na to připravený a pak, máme psa.- řekl Petr a já posmutněla.... Samé výmluvy! Šla jsem chystat večeři a o kočce se už nezmiňovala.... Druhý den plná očekávání jsem jela do práce a mé přání se splnilo. Malé hladové kotě sedělo na náměstí a choulilo se u paty sloupu sochy. Celá šťastná jsem ho vzala do náručí a odnesla ho potajmu do práce, kde jsem mu udělala pelíšek ze svetru a rychle ještě běžela nakoupit paštiku a salám, abych měla svou návštěvu čím pohostit. Kočičce jsem pak řekla, ža když tady se mnou vydrží do 16 hodiny vezmu si ji potom k sobě domů. Kočička snědla všechno jídlo a s plným bříškem stočená ve svetru usnula. Byla tak hodná, že si ji v práci vůbec nikdo nevšiml. Konečně padla a já vzala kotě do náručí a pospíchala na autobus. Šťastně jsme dojely domů, vyběhla jsem schody a s napětím očekávala co bude! Petr byl doma - rychle jsem odemkla a malou kočičku rychle strčila do koupelny - chtěla jsem ho na novou skutečnost šetrně připravit, ale to už stál Petr na chodbě a šel mě přivítat - já jsem se začala hrozně smát - byla jsem neskutečně šťastná, že ji mám - Petrovi to bylo hned jasné - otevřel koupelnu a z ní vyšlo malé černé kotě. A ačkoliv ho Petr původně vůbec nechtěl, kočička si ho získala velmi snadno svou skvělou povahou a přítulností. Kromě toho také Petrovi ukázala, že pes s kočkou spolu můžou velmi hezky vycházet. Dnes je Puma, jak jsme ji pojmenovali, naší nejlepší kočičí kamarádkou. Tím ale příběh nekončí. Aniž bych to sama očekávala, příběh teprve začínal! Puma si Petra omotala kolem tlapky. Úplně se zbláznil do koček, a když za půl roku přišel s tím, že ví o třech opuštěných koťátkách, kterým by chtěl pomoci, úplně mi vyrazil dech. No, vlastně mi ho vyrazil, až když druhý den koťata opravdu přivezl. Po první uvítací ceremonii došlo na klasické otázky, a co jako dál. Vznikla naše první internetová stránka s nabídkou koček k umístění, jezdili jsme vylepovat inzeráty do supermarketů, během pár dní jsme sestavili pravidla příjmu nových kočiček, stanovili plán krmení, vakcinační schéma, smlouvu s osvojiteli atd.. Přicházely nové a nové kočky, jiné zase odcházely, z jedné obyčejné internetové stránky s nabídkou se stal docela informačně bohatý web, všechno dostalo svůj smysl a vznikli cíle, priority a filozofie. Když jsem se po pár týdnech vzpamatovala, uvědomila jsem si, že se mi vlastně splnil můj sen. Ze dne na den mám vlastní malý kočičí útulek a muže, který mi ho dal (jak se pak přiznal) jako dárek k narozeninám! Tomu bych nikdy nevěřila! Navíc Petr miluje kočky nadevšechno a stará se o celé zázemí našeho mikroazýlku. Pomáhá mi hledat nová místa, kde je nutný sběr koček, jezdí se mnou na odchyty a hlavně opravdu kočkám rozumí a dává jim co potřebují a co je pro ně nejlepší. Tak takhle začal fungovat jeden malý, skromný mikroazyl jménem Malá puma. A kdyby vás zajímalo, odkud jsme vzali náš název, pak si přečtěte celý příběh od začátku a všimněte si, jakže se to jmenuje ta naše první kočička, která to vše začala…ano…je to Puma.
Autor:  grimmiVydáno: 14.5.2007 20:08 Přečteno: 723x |
Formát pro tisk