Záchrana kočičky Josefínky
Ne každý den se vám stane, že zachráníte někomu život... i když pro mnohé je to "jen" kočka, pro nás to znamená moc!
Úterý, 27.listopadu 2007, 6.00 hodin - den začíná, řekl bych jako každý jiný. Venku vládne nevlídné zimní počasí, vichřice a chumelení.
Normálně vyrážíme do práce, já autem, manželka autobusem. Avšak již 15 minut nato dostávám SMS od manželky...v kamionu zaparkovaném u autobusové zastávky je asi zavřená kočička, jde slyšet mňoukání. V té chvíli jsme s tím však nemohli nic dělat. Během dne byly myšlenky na kočku vystřídány myšlenkami na práci.
Domů se vracím v půl čtvrté, Lenka už je doma, ale asi je právě nejspíš se psem na vycházce....nevrací se. Venku začíná gradovat rozmarné počasí, pohledem z okna v mlze rozeznávám našeho psa. Oblékám se (jen nalehko, nebudu tam přeci dlouho) a vyrážím za nimi. Brzy je mi celá situace jasná, a ihned se mi vrací myšlenka na ranní zprávu o kočičce.
Kočička je stále uvězněna v kamionu - ne však v kabině, ale kdesi v motoru, kam si asi v noci zalezla kvůli mrazu a nějak se jí nechce ven. Asistuje nám majitel kamionu, náš pan soused, který ochotně pomáhá demontovat jednotlivé díly. Nejprve zvedá kabinu, následují kryty motoru a vše co se dá odmontovat....kočička byla na chvíli spatřena ve vrtuli chladiče, která by ji po nastartování okamžitě rozemlela, než ale stihneme kočičku chytit, mizí hluboko v útrobách motorového prostoru....nevíme kde je, je vystrašená a je jí zima...pokud se nebude hýbat nevydrží do dalšího rána. Je jen jediná možnost. Musíme ji dostat ven.
Ať děláme cokoliv, po kočičce se slehla zem. Víme, že tam je, to je jediné. Na nic nereaguje, nevíme kudy k ní. Pak ale slyšíme slabé mňouknutí, reagujeme na něj slovy, a mňouknutí se opakuje. Snažíme se lokalizovat, z jaké časti motoru vychází. Zdá se, že je to hodně dole. Zalézám tedy pod kamion, sice na mě teď nefouká mrazivý vítr a nesněží na mě, oblečení ale brzy prosakuje sněhem ve kterém ležím. Během chvíle rychle začíná být tma, je tady večer. Baterkou prosvětluji každou skulinku a v jedné znich se setkám pohledem s mourovaným koťátkem. Je v plastové vaně kryjící celý motor zespodu. Nastupuje opět nářadí, které strhává montážní pásky držící vanu. Kočička je na chvíli volná přímo přede mnou, prokřehlou rukou ji však nedokážu pevně a s citem uchopit a mizí mi opět někam do motoru.
Mráz leze hodně pod nulu. Kočičku plašíme, aby utekla z motoru, nyní již otevřeným spodkem. Také to udělá, utíká někam pod návěs, skáče na nápravu a opět se snaží dostat zpět k motoru kolem palivových nádrží. Tam se nám ji konečně podaří chytit!
Kočička je to opravdu krásná, asi tříměsíční, hodně polekaná, ale na první pohled zdravá. Doma dostává nejprve najíst a napít, protože neměla nic minimálně celý den. Pak proběhne rychlá kontrola kožichu, blechy nemá. Výtok taky ne, dobrá tedy, dnes ji nebudeme trápit a necháme ji odpočívat. Dostává pelíšek a do něj pár hraček. Myslím, že si teď zaslouží nechat v klidu prospat. Je 20.00, po 4 hodinách venku, válejíc se ve sněhu při teplotě kolem -6 stupňů nám dochází, že je nám zima. Hned druhý den se dostavuje chřipka, ale ten pocit, pocit, že jsme to dokázali, ten jakoby léčil....
Autor:  RootVydáno: 2.12.2007 23:26 Přečteno: 437x |
Formát pro tisk